Strategie růže

Hraje: Teď, nádech a leť, Praha.

"Každé stvoření si musí vytvořit metody sebeobrany odpovídající jeho způsobu života, jeho vývoji a vztahům s ostatními bytostmi." (Abdullah Öcalan)

Mnoho reportérů podávajících svědectví z konfliktních částí světa se zabývá otázkou, jak o těchto místech hovořit – aby množstvím špatných zpráv nevytvářeli odpor k jejich přijímání a ni mlčením nepodporovali diktátory, strůjce rozvratu. Ne-představení Strategie růže je návrhem odpovědi.

Svědectvím o světě nejsou komentáře odborníků, statistiky, výběry denních zpráv… ale lidské příběhy. Čím jsou podrobnější, bohatší o úvahy a vlastní vidění světa, tím se vzdalují jejich začátky i konce, tím jsou neuchopitelnější. Dějí se zároveň a neustále, prolínají se, ruší, doplňují, jsou jeden druhému pozadím, hudbou…

Při tvorbě inscenací jsme často pracovali s příběhy, které nám vyprávěli lidé, kteří zažili války, strádání, rozvraty. Jejich vyprávění, třebaže o těžkých věcech, nejsou tísnivá, nevydírají emočně, nevedou k nechuti naslouchat. Naopak, jsou zdrojem síly, naděje v život a v člověka. Není to náhodné, bylo tomu tak u Ukrajinců, Čečenců, Syřanů, Kurdů, není to subjektivní pocit, všímali si toho i jiní. Podobně je tomu v písních.
Snažili jsme odhalovat čím to je, jak se to děje. To, co při práci zjišťujeme, se netýká divadla, vyprávění nebo zpěvu, ale celého života. Jedna část bytí je minulost, taková, jaká byla, druhá je přítomnost, radost ze setkání, ze všeho, z čeho lze.