živé vysíláníživé vysílání ohlásit závaduohlásit závadu počasí webkamera virtuální prohlídky

Měsíční běs

05. 08. pondělí od 16:30
Richard Kalinoski

Příběh o Aramovi a o Setě. Příběh o muži a dívce.
A o sirotcích. O Arménech a Turcích.
Silný příběh.
Smutný příběh.
O běsech.
O snech. O americkém snu.

Romantický příběh o genocidě Arménů.

Režie: Josef Jan Kopecký, j.h.

hrají:  Andrea Moličová, Aleš Dvořák, Václav Falta ml.

hudba: Jan Fikejz, j.h.
režie, kamera a střih video sekvencí: Martin Šesták, j.h.
scéna: Aleš Dvořák a Josef Jan Kopecký, j.h.
světla: Josef Jan Kopecký, j.h.
zvuk: Josef Jan Kopecký, j.h.

Genocida Arménů:
převzato z iDnes.cz, vydáno 20/4 2010 v příloze Kavárna, kráceno

"Kdo si dnes vzpomene na masakr Arménů?" řekl Hitler, když se chystal na Židy. Devadesát pět let poté, co osmanská říše vybíjením Arménů zahájila první "konečné řešení", zůstává masakr stále nedořešen.
Krev začala ve velkém téct 24. dubna 1915 a v následujících měsících osmanská říše ukázala, že vyvraždit jeden a půl milionu lidí není kupodivu tak obtížné, jak by se zdálo. Jen bylo třeba vědět, jak na to. A Turci to věděli dobře. Dokonce natolik, že se zapsali do historie prvním moderním holokaustem.
Turci byli výkonní popravčí. Jeden a půl milionu lidí vyřídili systematicky, takřka průmyslově. V zásadě měli tři hlavní metody, jak to provést ve velkém - a levně.
Upálení. "Nejkratší metoda, jak se zbavit žen a dětí nahromaděných v různých táborech, bylo upálit je," uvádí místopřísežné prohlášení bývalého velitele 3. turecké armády z prosince 1918. Britský špion Eitan Belkind, který infiltroval osmanskou armádu jako důstojník, uvedl, že na vlastní oči viděl upálení 5 000 Arménů.
Utopení. Italský konzul Giacomo Gorrini napsal: "Viděl jsem tisíce nevinných žen a dětí, které nalodili na čluny, jež potopili v Černém moři." Dělalo se to i jinak: hlídači spoutali dohromady třeba stovku mužů, svrhli je do vody z mostu a pak několik zastřelili. Mrtví stáhli pomalu ostatní pod hladinu. Tohle bylo fakt opravdu levné.
Uchození. Úřady začaly organizovat masový přesun statisíců Arménů do pouště na pomezí Sýrie a Iráku, Turci je tam vodili nesmyslnými oklikami bez jídla, bez vody, až většina lidí pomřela cestou. "Cesty a řeka Eufrat jsou přeplněny těly mrtvých a ti, kdo přežili, jsou stejně odsouzeni k jisté smrti. Je to plán na vyhlazení celého arménského národa," napsal v srpnu 1915 The New York Times.
Dnes už o téhle genocidě ví málokdo. Nakonec měl málem pravdu Hitler. Když v roce 1939 zkoprnělým důstojníkům natvrdo řekl, že bude třeba vyhladit celé národy, osladil jim to slovy: "Kdo si dneska ještě vzpomene na masakr Arménů?"
Ve světě převládá názor, že tento masakr byl první genocidou moderního věku, Turecko má však jiný názor. Nepopírá, že lidé umírali, ale bylo jich míň a bylo to jinak.
Tohle nebylo hromadné vyvražďování naplánované a provedené státem, přihodilo se to tak nějak během válečného chaosu. Turci a Arméni se začali napadat, vlastně to bylo arménské povstání, kromě toho taky zaúřadovaly nemoci a hladomory. A navíc: mrtvých Arménů nebyl jeden a půl milionu, maximálně tak šest set tisíc. Při etnických střetech si Arméni taky nebrali rukavičky, takže zahynula i spousta Turků.
Problém je, že dostupné dokumenty říkají něco úplně jiného.
Možná není náhoda, že když Hitler v roce 1939 hovořil ke svým důstojníkům, zmínil při přípravě židovského holokaustu ten arménský. Úvaha, že mu posloužil jako inspirace, se přímo vnucuje. Základní cíl, vyhladit celý národ, je stejný a prostředky také: Osmané zřídili 25 koncentračních táborů a vymysleli pochody smrti. Nejen to.
Osmanští byrokrati také vypočítali, kolik Arménů se vejde do dobytčáku. Bylo jich 90. Přesně týž počet vězňů vozily dobytčáky i ve Třetí říši.
Vše je tak podobné... V Syrské poušti je komplex podzemích jeskyní, kam tehdy zahnali tisíce lidí. Pak u vstupů rozdělali ohně a kouř postupně Armény uvnitř udusil. Bylo to sice primitivní, ale byly to první plynové komory.
Masakr uznalo za genocidu jen pár zemí. Argentina, Rakousko, Belgie, Kanada, Kypr, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Libanon, Litva, Nizozemsko, Polsko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Uruguay, Vatikán a Venezuela. Amerika ne (ale 39 z padesáti amerických států ano). Česko ne. "Otázka politického uznání genocidy je primárně záležitostí parlamentů. Bývá provedeno formou prohlášení nebo zvláštního zákona. V Česku k ničemu podobnému nedošlo," říká mluvčí ministerstva zahraničí Filip Kanda.
Výsledkem tohoto prvního „konečného řešení“ bylo, že skoro polovina Arménů byla zmasakrována. A také to, že další se rozutekli do světa, kde prokázali nevšední kvality, v nových zemích se z nich stali prezidenti (Émile Lahoud v Libanonu), premiéři (Édouard Balladur ve Francii), ministři (Paul Ignatius v USA), sportovci (André Agassi, Alain Prost) či umělci (Gregory Peck, Charles Aznavour, William Saroyan, Cher).
Arméni jsou svým způsobem raritou, protože v Arménii dnes žije asi jen pětina všech Arménů, kteří jsou na světě.

Další představení se hraje ve 21.15 hodin.

Podrobné informace

Začátek: pondělí 5. 8. 2013 od 16:30 hodin
Místo:Sál Josefa Čapka Hronov
Pořadatel:Kulturní a informační středisko Hronov
nám. Čs. armády 500
Hronov
54931
Telefon: 491 483 314
E-mail: reditel@kulturahronov.cz
Web: www.kulturahronov.cz
Kontaktní osoba: Šárka Čmelíková
Cena:Kč 60

Fotogalerie: Měsíční běs